Posted on

O tom, jak to mám s nákupy, odpady, zelím a tak.

Nakupování potravin nemám v lásce. Navíc vždycky mi byly proti srsti banány v igelitovém sáčku nebo čaje, které mají každý pytlík ve vlastním obalu. Takže je jasný, že vlna zerowaste mě nemohla minout.

Brzo jsem si uvědomila, že ideál zerowaste je v mé životní situaci nedosažitelný a to i přesto, že používám látkové pleny, nekupujeme dětem hromady hraček, apod. A že nemá smysl se tím stresovat.

Tady je má cesta: hledám v běžném denním provozu momenty, které můžu snadno změnit a nezatížím tím svoje nejbližší ani peněženku. Asi se to jmenuje lesswaste. Myslím, že je to víc o změně vlastních spotřebních stereotypů, než o dodržování nějakých pravidel.

Především je to používání látkových/síťových pytlíků na potraviny. Nejdřív jsem se dlouho odhodlávala a trochu hledala, jestli nakoupit bavlnu/biobavlnu nebo co … Nakonec jsem sáhla do krabice látek po mamce a tam byla právě ta správná záclona. Ušito několik pytlíků na zkoušku a bylo to. Jejich používání mi přijde úplně přirozené.

Před narozením Jáchyma jsem se snažila některé potraviny (sýry, maso) nakupovat do vlastních nádob/krabiček (jediný udivený pohled prodavačky, jinak to bylo v pohodě). Tohle se mi teď vůbec nedaří.

V našem vesnickém obchodě paní provozuje malou pekárnu, kde nakoupím docela nízkoobalově. Taky prodávají rýži na váhu (do papírového pytlíku). Příště si vezmu vlastní dózu a taky se zeptám, jestli by mi odvážili mouku.

A pak je tu nakupování v Nebalíme to. Obchod nemám úplně po ruce, do Náchoda nejezdíme pracovně ani nevozíme děti na kroužky. Takže jde o příležitostný nákup. O to víc si ho ale užívám. Ten mě fakt baví.

Na rozdíl od běžného nákupu tohle je rituál. Tady nezažijete to šílenství, které se často odehrává na kase (radši nevzpomínám na časy, kdy mi jedno dítko viselo z nákupního košíku, druhé „pomáhalo“ s věcma na páse a třetí kdesi pobíhalo zatímco pokladní markovala dřív než jsem vůbec došla ke kase …). To v bezobalu zažije matka balzám, pohlazení po duši. V klidu si očima nebo podle seznamu vybírám, co koupím, pak chvíle sypání! Nikdo na mě nespěchá. Navíc nakoupím jen to, co opravdu potřebuju. Nakupuju do svých krabiček a dóz, takže ubývá následné domácí přesypávání.

Můj nejstarší syn po jednom nákupu v Nebalíme to spontánně řekl „mami, ta paní prodavačka je moc hodná“. Jindy jsem odcházela s taškou přes rameno, batohem na zádech a autosedačkou s miminkem v ruce. Než jsem to všechno pobrala, paní mi šla otevřít a podržet dveře. Tohle v supermarketu nezažijete.

Na stránkách obchodu je možné si předem nákup naplánovat včetně zjištění cen. Tady je potřeba udržet nějaký rozumný balanc (pro velkou rodinu nemůžu všechno nakoupit v biokvalitě), ale chce to trochu zkoumat. Např. kilo rýžové mouky v Kauflandu 90 Kč zatímco v Nebalíme to 50 Kč.

Pořád je toho spousta, co nakoupím v plastovém obalu, ale snažím se nakupovat s rozmyslem (a nestresovat se tím).

Co plánuju dál? Víc vypěstovat, nasušit, zavařit, naložit.

K tomuhle článku mě vlastně nakopla čerstvá zkušenost s nákupem zelí v supermarketu. Koupila jsem sáček sterilovaného zelí, kde hmotnost pevného podílu měl být 350 g. Toho zelí se mi zdálo tak málo, že jsem ho převážila a bylo ho 235 g. Nekupujeme to, co si myslíme, že kupujeme.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *