Posted on Leave a comment

Díky všem, kdo jste si od sympatického ‚růžového sadaře‘ pana Jana Fettera objednali sazenice. Ať Vám bohatě kvetou! A jestli někdo váháte s koupí, můžete ještě psát. Počasí je sázení růží nakloněno:).

Posted on Leave a comment

Chtěla jsem vám pana Jana Fettera vyfotit v akci, tedy v procesu dobývání růží. Je ale tak akční, že je málokdy k zastižení. Tak tady máte aspoň jeho pole. A zastihnout se nedá nejen pro tu rychlou jízdu na kole (určitě byste mu jeho věk netipli správně), stále totiž nemá mobil ani webovky, ale prý […]

Posted on Leave a comment

Někdy je potřeba to prostě udělat – popadnout foťák, sednout do auta a konečně uvidět růžovou školku manželů Pelcových na vlastní oči. Překrása. Pelcovi jsou lidé, z kterých je cítit, že svoji práci mají rádi. Bonusem setkání s milou floristkou Danielou, která váže nádherné luční kytice. Školka je v obci Skuřina u Sobotky www.ruzepelcovi.cz Už […]

Posted on Leave a comment

Mezinárodní soutěžní rozárium v Hradci Králové. Od zimy jsem to plánovala a málem jsem ho nestihla, mají otevřeno ještě do této neděle. Asi na tisíc odrůd, ochotná paní, která vás provede. Jen celkové pojetí rozária mě trochu zklamalo, moc štěrkových ploch, málo stromů. Sazenice vzorně v řadách (já vím, je to soutěž), celé to působilo […]

Posted on Leave a comment

O tom, jak to mám s nákupy, odpady, zelím a tak. Nakupování potravin nemám v lásce. Navíc vždycky mi byly proti srsti banány v igelitovém sáčku nebo čaje, které mají každý pytlík ve vlastním obalu. Takže je jasný, že vlna zerowaste mě nemohla minout. Brzo jsem si uvědomila, že ideál zerowaste je v mé životní situaci nedosažitelný […]

Posted on Leave a comment

Kytky na záhonech odkvetly dřív, než jsem je vystavila. Uvázané kytice už taky nejsou ve vázách, ale uložené na kompostech. Jde to příliš rychle teď. Plevel mi asi omluvenku nedá. Snažím se totiž ze všech sil, aby mi nepřebujel a hlavně nevykvetl tak jako loni touhle dobou.

Posted on Leave a comment

Občas se mě někdo ptá, jak jde život se čtyřmi dětmi. Chápu tu otázku, i když někdy mě až lehce pobouří. Proč tolik údivu, vždyť mám jen čtyři děti. Samozřejmě že přicházejí chvíle, kdy mám pocit, že mi praskne žilka. Ale není to zas tak často. A navíc k takovému stavu mě většinou přivede jedno […]