Prorůstaly mnou postupně. Začalo to v babiččině zahradě, kde jsem zírala na velký bílo-fialový květ. To je orlíček, Pavlínko, or-lí-ček! Zakořenil. Pak přicházely další, květiny a květiny. A nenechavý ruce.
Definitivně mě spolkla mateřská strávená na zahradě. S rozměry květinových záhonů rostla i vášeň. Každé ráno jsem obešla zahradu a kontrolovala, co je po noci nového. Rašící pupeny, o kolik se rozvinula poupata. A za hodinu jsem šla klidně znova.
Žádná chemie, žádná exotika, žádný patos. Jen kytice na kuchyňském stole. Každá vypráví příběh, o kterém nemají tři gerbery z květinářství ani tušení. Začala jsem ty příběhy vázat.
A pak přišly svatby mých přátel… Ještě jsem se nenaučila říkat tomu práce.
pavla@mimochodem.cz
775 221 777
nebo tudy: